Pestrý život v Májové ulici aneb panoptikum města Ostrova

Před devíti lety jsem dostal příležitost koupit do osobního vlastnictví krásný byt, pravda tehdy už trochu opotřebovaný a unavený dobou, ale v nádherném prostředí v Májové ulici s příjemným výhledem do zeleně břízy, topolu, lípy, javorů a nádherně vzrostlých smrků. Pamatuji si, že jako dítě jsem tudy s rodiči projížděl často na kole na zahrádku. Bývala tu prodejna, vedle ní zelenina a dalo se tu zastavit na zmrzku. Mohlo by se tedy říct, že toto místo mám spojené s dětstvím, a to téměř idylickým. Takže to bylo jasné – byt byl můj.

Kam se poděla ona samoobsluha a zelenina se zmrzlinou?

Ty objekty tu stále stojí, pravda. Samoobsluha opět funguje díky našim vietnamským spoluobčanům a jejich krajané obhospodařují i druhou prodejnu, kde už zeleninu sice nedostanete, ale je tu bar (dříve herna), kde máte možnost přijít lehce k alkoholu a bůhví k čemu ještě.

Této možnosti s nadšením využívají naši sociálně slabí, nepřizpůsobiví nebo zástupci etnické minority, prosím nazvěte je dle libosti, žijící v dané oblasti. A pokud jsem slyšel dobře, tak se sem rádi projdou i ti, kteří sem musí „vážit“ o pár kroků více. Toto místo zřejmě oplývá nějakým geniem loci, protože  přitahuje nejen zmíněný „bar“, ale zároveň čerstvý vzduchu v okolí. Zprvu se všichni výše jmenovaní houfovali do velkých skrumáží před bývalou hernou, ale teď už postávají i před samoobsluhou, ignorujíce nápisu zákazu těchto zdržování.

Pominu-li fakt, že tu takhle zvládají stát celé hodiny i v době, kdy my ostatní pracujeme a oni zjevně nemají nic lepšího na práci, největší úskalí jejich takto tráveného bezbřehého volného času vidím v tom, že se tu neustále někdo hádá, slovně i fyzicky napadá, potácí či padá, nebo se dokonce i na ulici svléká pod vlivem čehokoli omamného. A my, obyvatelé této čtvrti neustále voláme policii, aby problém buď šla vyřešit, nebo alespoň utlumit projížďkou, protože jednak je ona skutečnost nepříjemná, ale i nebezpečná. Navíc zde žije docela dost dětí, které musí podobné výlevy agrese poslouchat, a zvažte, zda je vhodné, aby v takovém prostředí vyrůstaly.

Kamery – efekt nulový!

Je moc pěkné, že město nechalo kdysi nainstalovat kameru, která míří na danou hernu, ovšem co se nestalo! Před hernou se na jaře „olistily“ stromy a já velice silně pochybuji, že tam kamera vidí, a navíc si jí tito naši spoluobčané pravděpodobně již všimli, a proto se, a to prosím ve dne i v noci, sdružují před samoobsluhou, kam kamera určitě nedohlédne.

Jedna krátká příhoda z mnoha

Před domem kdosi ukrutně a velmi agresivně na kohosi křičel. Ač to bylo za bílého dne a o rušení nočního klidu se nedalo ani přemýšlet, volal jsem opět policii (mimochodem nedivil bych se, kdyby moje číslo už rozeznávali z displeje) a požádal jsem pány policisty o projížďku a dodal jsem, že doufám, že taky jednu neslíznu, neboť musím ven. Všiml jsem si dvou děvčat, která tuto slovní přestřelku sledovala, takže když jsem je potkal na cestě, zeptal jsem se, zda dotyčného hysterika znají. Dozvěděl jsem se prostou informaci, že se jedná o jisté „kokíny“. Nejsa zběhlý v této společnosti, byť mezi nimi již nějakou dobu žiji, přeptal jsem se, co tento výraz znamená, a bylo mi vysvětleno, že jde o narkomany. Výborně! Takže okolí dokonce ví, že jsou tu drogy, a ani to nestačí k aktivnímu řešení!

Je mi jasné, že tito lidé musejí někde bydlet, ale dovolte mi vyjmenovat několik kardinálních chyb, které se staly. Tak zaprvé je špatně, že kousek od ubytovny pro sociálně slabé je takovýto bar – dříve herna, do které tito obyvatelé mohou chodit snad i v bačkorách jako do odlehlejšího obýváku! Je špatně, že po zrušení ubytovny v Krušnohorské ulici byli tito obyvatelé přestěhováni na Jáchymovskou a centralizovali se tak do stejné oblasti, čímž se z místa pomalu ale jistě stává, sice zatím asi lehčí, ale zato pro nás stále nepříjemná obdoba ghetta.

Pomůže zrušení herny?

Existují města, která herny zakázala. Já vím, do městského rozpočtu to přináší „solidní“ obnos, ale vyváží to vyjížďky policistů, rychlé záchranné služby, platy preventistů kriminality (neboť i ty už jsme tu měli možnost zahlédnout) a nejvíc bezpečí nás všech včetně dětí? Domnívám se, že ne.

Mimochodem ani zmiňovaní preventisté ve mně nevzbuzují žádnou vysokou důvěru, neboť jsem je vždy viděl maximálně postávat před hernou během poutavého rozhovoru s místními štamgasty. Myslím tedy, že by město mělo vynaložit takovou finanční podporu, aby si policie skutečně mohla vybrat někoho, kdo bude budit respekt. Navíc tu máme nízkoprahové zařízení. Proč tedy nejsou podpořeni oni směrem k práci v terénu, aby minimálně těmto návštěvníkům vysvětlili, že si nesedáme na cizí auta, neblokujeme jejich výjezd, venkovní stěna herny není toaleta apod.?

Před minulými městskými volbami jsem viděl billboard hlásající cosi v duchu „Chci, aby se v Ostrově dobře žilo.“ Ano, Ostrov je dnes velmi krásné město – spousta památek, dokonce velmi citlivě opravených, zeleň, kam se člověk podívá, čtyři nádherné parky nebo dech beroucí výhledy na Krušné hory a Doupov. Kulturní vyžití na tak malé město je taky velmi uspokojivé, ale mně se tu dobře nežije! Dokonce se dostávám do stavu, že bych se nejraději odstěhoval a ten svůj byt prodal.

V Ostrově jsem za svůj život vystřídal k bydlení 3 lokality a věřte mi, že to, co jsem zažil za posledních 8 let zde, jsem nezažil v předchozích dvou ulicích během 30-ti let.

Velmi důrazně a zároveň už i zoufale apeluji na město, aby situaci začalo řešit. Vymyká se to kontrole! A pokud můj článek nezní dostatečně věrohodně, rád na týden byt bezplatně poskytnu našim radním k užívání. Myslím, že to pak brzy pochopí.

Obyvatel Májové ulice

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je Editor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Pestrý život v Májové ulici aneb panoptikum města Ostrova

  1. Pingback: Realitní idiot – odsostrov.cz

  2. Pingback: Realitní mamlas – odsostrov.cz

Komentáře nejsou povoleny.