Když cosi někde chybí nebo naopak přebývá a trvá to delší čas, lidé si zvyknou. Naše město určitě není jediným, kde se něco nedodělalo nebo naopak dříve vybudované tak dlouho chátralo, až spadlo. Buďto došly peníze nebo byly jiné, jak se dnes, říká priority. Stává se také, že dočasné věci někdy existují nepříjemně dlouho. Při pozornější procházce Ostrovem až překvapí, kolik takových míst v tak malém městě je. A není to jen někde na periferii, ale přímo ve středu města a dokonce i na obou náměstích.
Moje klasická procházka po Ostrově může probíhat třeba takto. Bydlím za poštou, právě jsem dostal chuť na dortík a tak mířím na Staré náměstí. Přecházím Hlavní ulici a z prostoru mezi protějšími bloky mne chce cosi zavalit. Připomíná to tsunami, jen místo mořské vody se jedná o dříví a barevné plachty. Ano, pověstná městská tržnice, stavba prý provizorní, ale jistě již ve věku odrůstajícího teenagera. Napadá mne, že zde by se nemělo čekat, až to spadne. Je třeba tomu padání napomoci.
Dostávám se doprostřed Mírového náměstí. Ze tří stran monumentální zástavba, na západě nic. Soudruzi překvapivě nedostali ze SSSR tržní cenu za uran, náměstí se nedostavělo. Dnes to již nikomu nepřijde divné. Naštěstí zde vyrostly stromy, které náměstí přece jen uzavírají.
Následuje křižovatka dvou důležitých ulic, Masarykovy a Lidické. Také zde to vypadá poněkud nezastavěné. Přinejmenším místo mezi bývalým nábytkem a Plackou volá po budově, která by doplnila ulici.
Pokračuji kolem Placky a za chvíli se dostávám prakticky na venkov. Přes ohromnou nezastavěnou louku vede vyšlapaná cestička ke vzdálenému malebnému starému městu. Místo má k dispozici developer, který čeká se zástavbou, až mu přinese příslušný zisk. Možná, že již ani nečeká. Město by ale mělo to jeho čekání rázně ukončit.
Do starého města mířím dnes již nedochovanou městskou bránou do Husovy ulice. Pohled z náměstíčka, které se jmenuje po zmíněné bráně, není vůbec hezký. Je to důležitý bod pro turisty, kteří přijíždějí ze severu třeba ze Saska. Je to jejich první dojem z historické části města. Kéž by tu místo proluky byly alespoň veřejné toalety!
Staré náměstí je příjemné. Cukrárna, pizzerie, kavárna, restaurace – vše jak má být. Z předzahrádky u cukrárny hledím na protější stranu náměstí a nemohu se zbavit zvláštního pocitu. Je to divné. Zároveň tu cosi chybí, ale také přebývá! Ta stavbička je velmi užitečná a zajisté mnoha kolemjdoucím posloužila, ale musí být právě zde? Neměl by zde vyrůst řádný dům, jak by se na náměstí slušelo?
Vážení čtenáři, příště bychom mohli společně vyrazit na nějakou další procházku a jistě bychom mohli turistickou trasu po chybějících a přebývajících stavbách města Ostrova doplnit. Úplný výčet však není cílem tohoto článku. Není jím dokonce ani laciná kritika předchozího a současného vedení města, neboť v Ostrově se mnohé udělalo. Já bych pouze chtěl, abychom si na takováto místa nezvykli. Poukazoval jsem na stavby a pozemky, které jsou v majetku města. Je tedy v jeho silách mít připravené záměry, architektonické soutěže, případně projekty objektů, které mohou vést v daném prostoru k něčemu užitečnému a snad také hezkému. Dořešení zástavby vnitřní části města by nemělo zůstat stát v půli cesty.
Ing. Vladimír Toman